Tradiční čínská medicína (TCM)

Tradiční čínská medicína je ucelený diagnostickoléčebný systém, který má několikatisíciletou empirickou a vědeckou historii. Vychází z vlastního metodickofilosofického rámce a je specifickým přínosem čínské kultury pro celosvětové dějiny i vědu. Je svébytným systémem řešícím uceleně a velice propracovaně vztah člověka a jeho zdraví, nejen vůči k jedinci samotnému, ale i k vlivům okolního světa na něj. To se také odráží ve způsobu nahlížení na jedince jako celek a zároveň jako na součást okolního světa. Základy tohoto systému vycházejí z odlišných filosofických představ na člověka i svět, ale mají jasný a harmonický vnitřní řád i metodiku, které umožňují podle teoretických základů dosahovat předvídaných praktických výsledků.

Zdraví člověka se bere jako dynamický vyvážený proces mnoha pochodů a změn v celém organismu, nemoc je proto brána jako místní nebo celková disharmonie. V praktické části se proto neléčí jen daný příznak nebo nemoc (např. horečka, bolest lokte, ekzém na zápěstí, chudokrevnost po porodu, atd.) ale také celková porucha vnitřní dynamické rovnováhy. K tomu slouží řada metod a postupů (úprava životosprávy, dietetická opatření, akupunktura, prohřívání bodů, masáže, fytoterapie, zdravotní cvičení). Právě z toho vyplývá, že pacient je rovnocenným partnerem praktika TCM a jeho zodpovědný a důsledný postup zvl. v oblasti pohybových aktivit, dietetiky a úpravy sociálních vlivů je stejně důležitý, někdy i důležitější, jako vlastní léčebné postupy, které provádí lékař.

Psychický i fyzický stav jedince je různým projevem jednoho stále se proměňujícího obrazu vnitřních pochodů a obě tyto součásti se ovlivňují a odrážejí změny nejen v sobě samé ale i navzájem. Tento celkový pohled na jedince s jeho více či méně vyjádřenými potížemi a příznaky, umožňuje tak odhalovat i počáteční nebo přípravná stádia nemocí, skládat často nepatrné nebo nejasné náznaky a harmonizovat stavy i u „chronických nebo nezařaditelných“ onemocnění podle západní nomenklatury.

Je třeba si uvědomit, že postupy, klasifikaci i názvosloví západní medicíny nelze mechanicky přenášet na tradiční čínskou medicínu a naopak, ale často lze s rozvojem různých diagnostických a laboratorních metod prokázat účinky řady léčebných metod, které byly již dávno teoreticky pomocí postupů TCM rozpracovány a staletou praxí i ověřeny. O tom svědčí i bohatá vědecká literatura z posledních 30 let, která odráží výsledky mnoha experimentálních prací prováděných na řadě univerzitních pracovištích po celém světě.

Každodenní úspěšná léčba desítek milionů lidí v celé Číně i mnoha dalších zemí jihovýchodní Asie po staletí, a poslední desetiletí i v řadě zemí Evropy, Afriky a Ameriky, vypovídá o reálnosti celého tohoto systému a může být i nadějí pro západní medicínu u chronických a nejasných stavů, které jsou „jen bržděny a udržovány“, ale v řadě případů zatím kauzálně neléčitelné.

Naše zkušenosti z medicínské praxe v Evropě i v Číně ukazují, že postupy západní a východní medicíny se dají úspěšně kombinovat, navzájem se doplňovat a společně mohou využívat pozitivní prvky z každé z nich, podle stavu nemocného, nemoci, dostupnosti diagnostických i léčebných metod i celkového sociálně ekonomického kontextu.

Samozřejmě je třeba přistupovat i k tomuto systému s určitým kritickým nadhledem, ale i pokorou před obrovským množstvím nahromaděných, utříděných a prověřených informací. Zároveň si je třeba stále uvědomovat, že ani tradiční čínská medicína není samospasitelná, že má svá omezení, indikace a priority. A to co je vždy rozhodující, je lidský faktor, ať už jako více či méně spolupracující pacient se svou rodinou a okolím na jedné straně, tak i více či méně vzdělaný, zodpovědný a kritický i sebekritický praktik na straně druhé!

První nádvoří Konfuciova chrámu, Tianjin